Dvanáct

Zdálo by se, že dvanáct je jen jedno z mnoha obyčených čísel. Jenže se vyskytuje v lidské historii i současnosti až příliš často. V některých jazycích má i svoji číslovku. V češtině je to slovo tucet.

V křesťanské církvi, a taky dalších, je dvanáct apoštolů - učedníků Krista jako jeden ze základů víry. V kalendáři je rok rozdělen do dvanácti měsíců. Ciferníky hodin jsou rozděleny na dvanáct dílů. Zvěrokruh obsahuje dvanáct znamení ... To už nemůže být náhoda.

Dvanáctka se dostala i do imperiální metrologie: jedna stopa je dvanáct palců. Jak se tedy naši předci dostali k takovému číslu? Měli snad na každé ruce šest prstů? To určitě ne!

Pravděpodobně v nějaké hodně staré formě náboženství si někdo všimnul zvláštního jevu. Když se kolem jednoho bodu (???) postaví šest lidí v kruhu - přesněji šestiúhelníku, jejich vzdálenost od středu i od nejbližších sousedů je stejná. Jestli je to vyjádření touhy po nesmrtelnosti, nebo jen "... stvořil k obrazu svému ..." asi není důležité.

Takže: těchto šest lidí má celkem dvanáct rukou a taky šedesát prstů. Že vám to připomíná ciferník hodin? Správně!

No a když lidé poznali, že je země kulatá, tak už bylo dvanáct i šedesát dílků málo. To už ale někteří uměli násobit, tak rozhodli, že zeměkouli a s ní i kruh rozdělí na šest krát šedesát dílků - 360 stupňů.